Ondra

Když jsem konečně vyrostl natolik, že jsem si mohl kupovat hračky a platit koníčky sám, tak jsem to vzal z gruntu. Krom paragliding kurzu (video) a airsoft výbavě jsem si koupil RC heli. Ale jelikož začínat s nějakou malou koaxiální helinou by bylo pod mojí úroveň a 6 je lepší než 4 (což samozřejmě platí i o počtu kanálů na vysílačce), kopuil jsem 6ch 450 helinu a začal se učit. Dneska už vím, že lepší to je udělat naopak, ale tenkrát mi to přišlo jako dobrej nápad…až do chvíle, kdy jsem zmáčkl špatný přepínač a rozmixoval bratránkův obličej na maděru. No dobře, ne úplně na maděru, ale když ho druhý den u zkoušení z němčiny museli omluvit s tím, že ho trefil vrtulník, učitelka nevěděla, jestli si z ní dělají srandu nebo jestli to o velké přestávce přehnala s vodkou. Nicméně po téhle příhodě…a opravách škod, které jeho xicht zanechal na mém krásném Wolfovi, jsem vrtulník s těžkým srdcem (a ztrátou) prodal.

Následovalo období sucha, zvané taky „studentská léta“, kdy jsem peníze investoval vesměs jen do pivního pupku. Tohle vygradovalo vyhoštěním zmíněného pupku z VUT, nástupem do práce a počátkem zářných zítřků v mé peněžence.

Svou touhu po cool hračkách jsem restartoval nákupem všech možných dílů na arduino…které jednou určitě transformuju na něco velice supr a užitečného pro lidstvo, ale pořád to nebyla ta hračka, po které jsem 24 roků toužil.

Období letadel

A pak mě to uhodilo přímo do fejsu. Nevím už teda co, ale vím, že jsem okamžitě zatoužil po RC letadlu (když už ten paragliding je tak zatraceně drahej). Po pár týdnech študování fór a lítání PC simulátoru jsem se teda rozhoupal a koupil první letadlo. Pelikán Gama 2100, domácky zván Igor je dva metry deset majestátné krásy. Kupodivu jsem ho na první pokus ani nerozbil a po 15 minutách stresů, potu a nerelaxu jsem přistál na louku, abych ten úspěch mohl dalších 15 minut rozdýchávat. Na druhý pokus už jsem ho rozbil. Nicméně polystyrénové letadla mají tu výhodu, že jsem jenom vzal ty 4 kusy Igora, slepil je epem, ve vroucí vodě vyrovnal a letadlo bylo jako nové (nebo aspoň tak nové, jak může být letadlo po střemhlavém pádu z 50 metrů). Ale, co si budem povídat, sebevíc je to krásný koníček, není to takový relax, jak jsem čekal (a to vám nevyprávím jak dopadlo moje druhé letadlo…to jsem se ani stresnout nestihl a už jsem ho sbíral ze země).

Období autíček

Mezitím mě Roman K. půjčil na pár minut jeho Slashe (dobrá, odmítal jsem mu ho 2 hodiny vrátit), zacož mu z celého svého černého srdce děkuju. Rok jsem přemýšlel o další hračce, ale bál jsem se, že mě to bude bavit zas jen měsíc a bude spousta peněz v zádeli a tak vůbec…pak jsem se rozhodl teda koupit Troopera (domácky Trupík a s tím koupením to není tak žhavé, páč sem si ho nechal naježit na narozky) s tím, že jednou za měsíc vyjedem s Romanem na parking před kancl a na to mě to bude stačit. No týden dal s týdnem slovo, já narazil na čerstvě se organizující skupinu na rc foru, sešel se s nima, parking vyměnil za BMX dráhu, patník za skok…a jsem v tom.

Zítra mě přijde Losina a z koníčka se začíná stávat kůň…konečně…

Update 19.3.2014:

Tak Losina (domácky zvaná Losík) je doma. po několikeré konverzi z 5mm konektorů na 4mm (už někdy někdo napájel konektor vzhůru nohama?) se jeví jako pojízdný. Ovšem co předvede ve venkovních podmínkách je ještě ve hvězdách, zatím se předvádí jen na stole a to není upe ono…každopádně jsem napnutý jak kšandy. Update bude velice brzy.

Edit někdy v květnu 2016 – období po Losině

Už jsou to dva roky a kus, co jsem tady něco přidával. A od té doby je všechno jinak, přátelé. S Losíkem jsem prožil jednu krásnou sezónu. A tím nemyslím nějakou divadelní sezónu ve fraku a se šampáněm v ruce, ale na závodní dráze. Nebo trochu přesněji, napůl na závodní dráze, napůl u stolu vedle dráhy s pájkou v ruce. Nebudu vám lhát do kapsy, moje začátky s pájením se podobaly začátkům rusů s jadernou elektrárnou (pro ty mladší – myslím Černobyl). Postupně jsem vyměnil (v tomhle pořadí) servo (to ovšem ne kvůli pájení, ale protože prostě proto) > motor (poweeer!) > regl (ten stál fakt za vyližprdel, teď ho má Danny). Když jsem to dostal trochu do ruky, začal jsem s autem dělat i takové voodoo, jako výměnu oleje v tlumičích, differácích a dokonce jsem si koupil další pneumatiky.

Co čert nechtěl, při procházení fór o tom, co ještě můžu s autem udělat, předtím než si přiznám, že bych měl začít zlepšovat své schopnosti, jsem narazil na téma o Teknu SCT410. A co čert nechtěl podruhé, na německém eBay ho nějaký rakušan zrovna dražil. Jelikož jsem Losíka ve dva čtrnáctém vyhrál za hubičku taky na německém eBay ve zpackané aukci, nevěřil jsem, že budu mít takové štěstí dvakrát. Nicméně jsem do sniping toolu nacpal upe srandovní cílovou částku a na aukci zapomněl (kecám, kontroloval jsem to asi tak 5x za hodinu). No a co čert nechtěl potřetí, jednoho večera mi z eBay přišlo „Gratulujem, zaplať“. Losíka mi bylo trochu líto, přecejenom mě dostal z plácku na sídlišti na klubové závody, ale tenhle pocit přešel necelé 4 pikovteřiny po tom, co se za pošťákem zavřely dveře. Tekno (Alešem nazývané Alfasamec a domácky nazývané nápaditě Tekno) mě přesvědčilo, že lidi v Teknu věděli, co dělají. Navzdory tomu, že je mohutné a (aspoň zatím) víceméně nezničitelné, bylo lehčí něž Losík (což je první generace Losi SCTE TEN). Původní majitel, nechť mu jeho peněženka odpustí, do něj nacpal asi všechny odlehčující a urychlující tunning díly. Pak ho údajně jednou projel po indoor dráze a prodal (v inzerátu stálo „garážováno, starý pán“). Takže i když papírově to je starší generace, strýček Fritzl z něj udělal SCT410.3 (krom pár detailů).

To bylo v přestávce mezi sezónama 2014 a 2015. Půlku sezóny 2015 mi trvalo, než jsem ho dostal jakžtakž do ruky (tím myslím hlavně nastavení, protože řídit pořád neumím), dokoupil pár pružin pro různé povrchy, rozsekal původní kastli, ale pak už to bylo jenom lepší. Nejsem nějaký Lauda, ale ke konci 2015 už jsem se začal dostávat na širší bednu a když se zadařilo, občas jsem v některé rozjížďce skončil třeba druhý.

Na zimu 2015/2016 jsme si s klukama poprvé začali pronajímat tělocvičnu, abychom se nenudili. A mě nenapadlo nic lepšího, než si na tělocvičnu auto komplet přenastavit. Což byla ve svém jádru myšlenka celkem správná, ale kdyby se mé loňské já mohlo na něco zeptat, snad by se zeptalo, jestli si mělo zaznačit nastavení podvozku před rozebráním. Jsou odjeté 2 věnkovní závody v roce 2016 a já končím jako bych znova začínal (přitom řídím pořád stejně blbě). Sice se to pomalu zlepšuje (a navíc čím dál tím líp rozumím tomu, co které nastavení udělá s jízdou), ale příště si to nastavení prostě obkreslím předem.

Tekno ve stylu

Tekno ve stylu

Je to pár dní, co jsme nostalgicky vzpomínali na to, jak jsme na závody přijeli jenom s modelem v igelitce, vysílačkou v podpaží a jednou napůl nabitou baterkou v levé kapse. Ani se nedivím, že nás měl Honza po jednom odpoledni, kdy jsme neměli ani jak nabíjet baterky, plnou prdku. Za ty roky se mi v kufru (který jsem mimochodem taky dlouho neměl) nastřádali blbosti jako náhradní díly, kilo baterek (dokonce i nabíječka), asi 3 litry různých olejů do tlumičů a driferenciálů, alchymistické emulze jako vazelína, vteřiňák (různé druhy!) a WD-40, více gum, než kdy měl Rocco Siffredi, SK a lepící pásky (ano pane profesore, pořád si pamatuju, že co neopravím izolačkou, to nestojí za záchranu) a dokonce nějaké nářadí.

Taky jsem se naučil několik drahocených věcí do budoucna. Třeba, že když napíšou, že na určitý plast je třeba určité barvy, poslechněte. S kastlí jsem si dal celkem práci (s taťkovou pomocí) a výsledek byl nad očekávání parádní .

Nová kastle na Tekno...

Nová kastle na Tekno…

Ale protože jsem na lexan použil barvy ne na lexan, v první zatáčce barva opadala jako modřín.

Stejná kastle po první zatáčce

Stejná kastle po první zatáčce

Období koptér

Abych neskejsnul jenom u aut. Na podzim 2015 s nějakou záhadou doma objevila i quadkoptéra…vlastně 2. Všechny 3 skoro ve stejný čas, ale poučen z předchozích nezdarů s helikoptérou, začal jsem lítat nejdřív s tou nejmenší – Cheerson CX-10. To je prcek 4x4cm a přežije skoro všechno. Po pár týdnech, kdy jsem si v ovládání nebyl ani o chlup jistější jsem přešel na Cymu X5-C. to už byla koptéra 30x30cm i s malou nekvalitní kamerou (kterou jsem snad jedinkrát nezapnul). Naštěstí se taky ukázala jako celkem odolný kus zábavy. A další bonus byl, že narozdíl od té první blechy, tuhle nevychýlil z kurzu dech přejeté žížaly, takže se na tom opravdu dalo cvičit lítání. Což mě přivedlo k (zatím) poslednímu kousku – Quanum Nova (a.k.a. Cheerson CX-20). Jak je na tom s odolností jsem ještě naštěstí neotestoval. Zato unese gimbal i s kamerou (btw, koupil jsem si gimbal a vyměnil GoPro 2 za Gitup Git 2) a až tam hodím o palec delší vrtule, bude z toho obstojná video platforma (teď je nosnost skoro na limitu) a naše videa ze závodů dostanou nový rozměr.

Období miminek

Ale protože v létě 2015 jsem si pořídil hračku časově o dost náročnější (a zatím i dost uplakanější) a na RC už nezbývá tolik času jako předtím, seznam hraček se teď asi chvíli nebude rozšiřovat. A tajně se bojím toho, že mě v 6 letech na závodech porazí…

Update ze září 2017

Co se dělo v zimě 2016/17

Koketoval jsem se zimním závoděním na koberci. pořídil jsem si starší PR S1 V2 a zkusil to…nebudu to natahovat, nechytlo mě to.

Zároveň jsem prodal Qunanum novu (koptéra, se kterou jsem chtěl natáčet), protože jsem neměl čas ji bastlit a dodělávat, ale naopak už jsem byl dostatečně solventní, abych si koupil něco pořádného.

Zbytek roku 2017

Pokračuju se závoděním s shortem od Tekna. Přestalo mě bavit jezdit na v náhodných časech a bylo mi jasné, že o moc lepší auto už neseženu, takže bylo na čase začít s tím něco dělat. Naštěstí mě nenapadlo nic převratnějšího, než si nastudovat, „nastavení RC auta pro idioty“. Dva dny jsem se v autě hrabal, předělal snad vše – ano, skoro všechno nastavení jsem měl přesně naopak, než na Skřipov bylo třeba.

Nechci se chválit…ale tykokos! Auto jede jak po asfaltce, i když jsou na trati díry od minometných projektilů. Dokonce, na což jsem nejvíce hrdý, za mnou chodí kapacitz z oboru (čti lokální RC dominátoři) a vyzvídají, co jak mám nastavené. Prostě lahoda.

Bohužel pro shorta, tato kategorie z rou na rok umřela. Nikdo s tím už v okolí nezávodí a jezdíme maximálně ve třech…

Období buggy

…a tak se nevyhnutelné událo. koupil jsem osminovou buggy. U mě nezvykle jsem pocítil loajalitu ke značce a je to opět Tekno – EB48.3. Zatím s tím mám odjetý jeden závod a jsem nadmíru spokojen. ani ne tak s výsledkem ale s mírou legrace, kterou přineslo závodění s tak rychlým autem v kolektivu 11 dalších stejně rychlých aut. oproti kroužení tří shortů na dráze opravdu změna.

K mé smůle jsem před prvním závodem musel na autě upravit 2 věci: napájet konektor a nalepit gumy. V druhé rozjížďce mi upadl konektor a ve třetí pravá přední guma. Takže jsem finálovky startoval z posledního místa, ale pak se děly věci. Obě moje auta drží na dráze pěkně. Ovšem short má trochu problém s aerodynamikou ve skoku (kastle je jak padák, i když je provrtaná) a má o něco výše těžiště. Buggy oproti tomu je , jako byste nasadili na cihlu brusle. Těžiště je skoro pod úrovní tratě, zatáčí i ve vzduchu a akcelerace 4s baterek a velkého motoru je návyková. Všechno tohle vyústilo ve dvě pos sobě jdoucí životní jízdy. Nikdy se mi nepovedlo, že bych během finálovky boural jen jednou. teď se m ito povedlo pokaždé a to jsou finálovky buggy o 3 minuty delší. A nejen, že jsem neboural, časy jsem měl konzistentní a k tomu dokonce celkem rychlé…prostě buggy mě uchvátila.

SdílejShare on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone